***
Jedno malé kdyby a trocha upřímnosti, která dokáže rozházet všechny možný pocity a jistoty. Je to smutný příběh který nedokážu popsat několika improvizovanými 'díly'. Vím, že ti to radost nedělá a jenom to pomáhá růstu, už tak objemného, ega.
Nechám se inspirovat tou, kterou jsi kdysi chtěla. Tou která byla |možná i je| tvá platonická láska. Ale vždyť to nevadí. A pokud, tak co? Fascinovala tě tak, jako jsem vždy chtěla ale nikdy to nešlo, protože jsem prostě nebyla ONA.
Známe se ... v neděli to bude rok .. ale o tom už jsem psala. Tolik písmen a slov, který mě hlava donutila napsat a dovolila aby jsi to věděla už bylo plno. A co to znamená? Opět jsem u tebe ztratila na ceně. Není se čemu divit. Krásná, hubená, stylová brunetka; moc pěkná, populární blondýnka; excentrická, charismatická zpěvačka a na závěr já. Nebudu se tu shazovat, přeci jen se mám ráda, a ty víš co tím vším chci říct.
***
Je něco málo před půlnocí a já bych měla spát. Místo toho tu přemýšlím, už třetím dnem, proč je mi v tvé přítomnosti nepříjemně a zároveň moc krásně. Je to nějaký druh HARAKIRI? Možná by můj osud měl vědět, že nejsem japonský bojovník a chci klid. Mokré vlasy a kapky na ramenou začínají studit, ale jako když se tvé prsty dotýkaly těch mých a hrály si na pohádku o Nás. Je to dávno a napětí ústící ve vtipnou situaci nevymizí.
Tak se měj, za půl roku nashle. Nic měnit nechci. Tvé rozhodnutí je moc důležité a proto - nenech si ublížit a neubližuj sama sobě. Ale co, jsi má zvláštní slabost, která mi změnila můj dosavadní život. Jsi ta uzavřená kapitola, kterou mám ráda a čas od času v ní listuji a prožívám si malicherné detaily se slzami v očích a třesem v rukou...
...my passion.
###
Kdyby alespoň jedna byla jen o trochu jiná než ta druhá, vztah mezi námi by dost možná ani nevzniknul, což by asi (podle mého) byla škoda, nemyslíš?
OdpovědětVymazatDneska ráno jsem se ospale táhla do školy a třásla se zimou. Uvědomila jsem si, že už je zase podzim a rána jsou mnohem chladnější než před měsícem.. ale jak víš, mám to tak ráda. Pak jsem se zamyslela nad tím, kdo letos bude má "princezna na bílém koni (v bílé bundě??)" a vzpomněla si na Tebe. Proč? Protože ty jsi ze všech těch "princezen" jediná, kdo tu je do dalšího podzimu. A i když jsme měly špatná období, nějak jsme si k sobě tu cestu vždycky našly.. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi to úsměvný.
Víš, nemůžeš se srovnávat s ostatníma holkama, pro které jsem měla oči, ať jsou stylový, populární nebo excentrický. Všechny jste neskutečně rozdílné . A jak si sama zmínila, ve finále to skončilo jen platonickou láskou z mojí strany, která mě vážně nebaví. A já tě mám ráda takovou jaká jsi.. zvykla jsem si na Tvůj přístup ke mně. Kdy ty do mě rejpeš a já jsem, jak s oblibou říkáš, zlá. Je to zvláštní způsob komunikace, ale já si ho oblíbila, protože jsme to prostě MY a v tom je to jedinečný kouzlo. A fráze "jako kamarádkám nám to sluší mnohem víc", je sice fajn.. ale já se přeci s kamarádkama nelíbám. Je to zvláštní, ale stejně mám ten vztah na téhle úrovni ráda.
Dala si mi podmět zase znovu o něčem přemýšlet, za což jsem svým způsobem vděčná, protože tu mám pocit, že mám čas celýho světa (pokud právě sedím na přednášce). A moje ego? Nepřiživila si ho.. naopak, přijde mi to jako smutná uzavřená kapitola. Docela mě mrzí, že asi nikdy nebudeme schopny tohle probrat z očí do očí. Možná jednou, ale myslím, že teď ne.
Na závěr se zeptám.. Je to článek o mně nebo o té červenovláce, se kterou jsi byla tenkrát na Paranormanovi ?
A.
Tohle roční období hodně nabádá k přemýšlení, ať už jsou to rána nebo studený a chladný večery. I když si člověk myslí, že si něco uvědomil, druhý den je to stejně úplně jinak a nikdy se z toho kolotoče nemůže dostat ven. Já mám třeba podněty k přemýšlení každý den, jen mě na tom mrzí, že jsem asi jediná.
OdpovědětVymazat