Je nad čím přemýslet. Nekonečno vesmíru a nebo proč známe život jenom na Zemi. Dostane se nekdy věda nad úroveň a objevíme druhou múzu kohosi, kdo si usmyslel, že to bude tak, jak to je? A co když můj vesmír má za střed sebe samu a nikdo jinej tam nepatří? Jen desítky malých objemově postradatelných prvků, které mne dokola obíhají a po záruce se rozpadnou. Jedna dva tři ; osm devět deset, 2013/2014. Chápeš? Pokaždý -..- JEDEN den po záruce - to co má fungovat, klame darovanou důvěru. Změní se, jen z vlastní vůle.
Ne je to chyba.. Celé tohle teatrální představení je úplně k ničemu! Absolutně! K čemu úsměv rtů a očí když nikdo ani nekoukne. Někoho to ani náznakem NEZAJÍMA! Absolutně! Proč tohle?
Moje múza. Přišla jsem na to. Nikdy nepíšu, když nejsi poblíž v časové přímce mého života. Nepotřebuju Tě k životu, ale k tomu abych mohla psát. Na co psát nesmysly okolo, když stejně víš že to je pro Tebe. Není to tak dávno - 24.9 - ''Přijde mi to jako smutná uzavřená kapitola. Docela mě mrzí, že asi nikdy nebudeme schopny tohle probrat z očí do očí.'' a je to tady. Proběhlo to :) A jsem za to ráda :) Prostě kamarádky, který se nesmí lochtat a komentovat si zadek, chápeš? :D
Nikdy jsem až takhle konkrétní nebyla. Ale nevadí, časy se mění a s nimi i pohled na dřív tragická působení sil, o nichž nemáš ponětí a stejně jsou na tvém denním rozpise. Musíš počítat s časem, který pomáhá ukázat cestu. Občas Ti ukáže rozcestí aby zjistil, jak moc mu věříš a nespoléháš se jen na sobecké ego. Vždyˇje to vlastně jedno, no ne? Vždyť nechci Tvoje telefoní číslo, jen pár upřímných úsměvů a neublížených rán v objetí a smíchu z Tvého chrápání - avšak, jak to provedeš nevím. Už se přeci neuvidíme.



.jpg)









































