Samotou bloudící myšlenky, se procházejí hlubinou šedé kůry
mozkové a přemýšlí, zda má smysl jít a bádat dál. Víš, že nějakou náplň ten
život mít musí, ale kdy na něj přijdeš? Poradí ti někdo, nebo to je jen a jen
na tobě?
Každej na to musí
přijít sám a výchova od rodičů tomu pomáhá a udává směr už od narození. Nikdy
nevíš co se stane. Co se přihodí tobě samému nebo někomu kdo je ti blízký a
zasáhne tě to natolik na kolik by jsi ani nečekal. Co třeba rakovina? Kolik lidí ovlivnila? Miliony a miliony.
Spoustu lidí, po smrti blízkého upadlo do depresí a užírání sebe sama. Naopak
se objevila hrstka lidí, jež zasáhla tato nemoc (ať už je samotné, nebo jejich
blízké) kteří vzali příležitost za pačesy a pokoušejí se pomoci lidem, touto nemocí
trpícím, pomoci.
Neziskové
organizace, pomáhající jedinci – tohle všechno
pomáhá postiženým jedincům, protože už podpora někoho jiného může působit
kladně na psychiku někoho jiného. V dnešní době je spoustu lidí kteří dají
na druhého aniž by si rozmysleli své umysli a možnosti, avšak v tomhle
případě je to jedině dobře. Mít chuť se sám léčit a vidět podporu i
v někom koho neznám je přece pěkné, ne?

Žádné komentáře:
Okomentovat